Září 2007

E-kalkulačka

30. září 2007 v 16:35 Tipy !!!
Ahojki holky, tak tady mám pro vás další tip, na téhlé stránce si můžete spočítat kolik jste za den snědli kJ. Taky já tuhle e-kalkulačku používám a je fakt supér :o)

Vypočítej si BMI

30. září 2007 v 10:00 Tipy !!!
Ahojky holky, pač se mě jedna kámoška ptala jestli nevím jak se vypočítá BMI a jestli neznám nějakou stránku, kde by ji to vypočítali tak jsem pro všechny ostatní co si něvědí rady našla jednu fajn stránku, kde si můžete snadno zjistit vaše BMI :o)

So - 29. 9. 2007 - ROZHODNUTÍ !!!!!!!

29. září 2007 v 20:55 | Kristýna alias jááá sama ! |  Aktuality mého dne :o)
ROZHODNUTÍ !!!!!!!
Ahojííík všichni. Dneska jsem učinila velké rozhodnutí ! Od zítřka začnu s drastickou dietou. Jako na mém úplném začátku, zkoncuju s mým večerním přejídáním, a pak výčitkami a depkami a braní projímadel, to končí ! Už se budu fakt hlídat a budu jíst fakt jen když to bude nutné, při utajení před mamčou a rodinou. Chci totiž zase cítit ten krásný pocit, když nic nesním, že jsem dokázala překonat sama sebe :o) Chodit hladová spát a vidět ručičku na váze jak pořád ukazuje míň a míň .... Splním si svůj sen .....
Vaše Kristýna

So - 29. září 2007

29. září 2007 v 15:25 Můj jídelníček
Snídaně : nic
Oběd : Rýže s kuřecím masem 1 414 kJ
Večeře : Ovocný salát ( banán + jahůdky ) 200 g / 787 kJ
DENNÍ PŘÍJEM : 2 201 kJ

Můj příběh !!!

28. září 2007 v 20:14 | Kristýna alias já sama ! |  Jáááá
Ahojky holky jmenuji se Kristýna a je mi 16 a chtěla bych se vám svěřit s mým vlastním příběhem. Vím je nás hodně co trpí jednou z PPP a stále nás přibývá .... ale nemůžu si pomoct prostě chci zhubnout ještě vííc ...
Můj příběh začína od května roku 2007 tehdy mi bylo 15. Nevím proč, ale jednoho dne jsem si prostě řekla, že musím zhubnout .... že jsem tlustá. Už odmalička jsem chtěla být modelkou, ale nemám na to výšku a ani váhu. Všude kolem sebe jsem viděla jen hubené holky a chtěla jsem mít taky takovou hezkou hubenou postavu míry 90 - 60 - 90. Říkala jsem si, že to an tom světě mají o hodně jednodušší, jsou hezky hubené a mají kluky. Napadlo mě už vím v čem vězí, že nemám kluka je to v tom, že jsem tlustá. Rozhodla jsem se! Zhubnu. Začala jsem jíst méně, na svačiny ve škole jsem měla zeleninové saláty, celozrné pečivo, přestala jsem jíst uplně sladkosti, nejedla jsem už po 17.00 hodině a opravdu za měsíc jsem zhubla z 58 kilo na 55 a hubla jsem dáál, o prázdninách jsem hubla ještě víc měla jsem 53 kilo. Pak jsem jela na dovolenou na Slovensko, bylo to mých nejkrásnějších 10 dní v životě, tam jsem nejedla skoro vůbec nic, obědy mamka nevařila a když jo tak jsem je nechtěla, vymlouvala jsem se, že je teplo a vůbec nemám hlad. Uvěřila mi to, bylo to poprvé co jsem ji začala ohledně jídla lhát. Cítím se teď za to hrozně. Promiň mami ! Na dovči jsem zhubla další dva kila, moje váha činila 51 kilo. Byla jsem spokojená. Jenže pak jsem jela na týden k babičce a to jsem neměla dělat. Za ten celý týden jsem nabrala na 56 kilo od té doby váha nešla dolů ale stále jen rostla. Až jsem si řekla dost, podívej se na sebe, si odporně tlustý prase, začala jsem zase držet dietu, kterou držím do teď, ale už to není ta zdravá dieta .... nejím skoro vůbec nic, a když se přejím a pak si to strašně mooc vyčítám si vezmu projímadlo, beru ho už skoro každý den pravidelně, abych náhodou nepřibrala, jsem skoro na něm už závislá. Rodiče o ničem neví,a taky doufám, že na nic nepřijdou. Začala škola a s tím zase lhaní, že si dělám svačiny do školy, ale nedělám já si do školy neberu žádnou svačinu, zase mamce lžu, že už jsem si svačinu nabalila, sice se už diví odkdy piji jen obyčejnou vodu z kohoutku, vždyť mi nechutná, kdysi jsem milovala kofolu a další sladké nápoje, které teď už ani nevím jak chutnají .... Nemůžu si pomoct už v tom jedu a ani s tím nechci přestat, chci zhubnout a vím, že když jsem to jednou už dokázala, a když to dokázaly i jiné holky, tak já to taky dokážu, jen tohle mě drží při životě, touha po dokonalé postavě a kráse. Má vysněná váha je mít 45 kilo !!! A věřím, že jednou budu šťastná a budu mít těch 45 kilo. Prostě nepřestávám věřit !
Tímto blogem chci pomoct holkám, které jsou na tom podobně jako já a chtějí zhubnout. Holky nám se to jednou podaří :o)

Nicole Richie - Těhotenství ji svědčí !

28. září 2007 v 11:27 | Bravo č. 18 , mudr.petrak.sblog.cz |  Reportáže
TĚHOTENSTVÍ JI SVĚDČÍ !
Jak se zbavit anorexie? Nicole Richie (25) našla řešení : se svým přítelem Joelem Maddenem čeká dítě - a díky tomu se vzpamatovala a konečně začala pořádně jíst! Nezdravě vychrtlé tělíčko je minulostí, z Nicole je konečně holka jako lusk s nádherně oblými tvary! Jen aby to nepřehnala do druhého extrému ...
90 kB
Nicol - Ne že roste jen bříško, ony rostou i prsa :o) Konečně začíná Nicol vypadat zase žensky.
Nicole Richie
Nicole Richie with Mischa Barton
Nicole Richie with Joel Madden
Těhulka Nicol:
Nicole Richie
Nicole Richie
Nicole Richie
Nicole Richie
NICOL BŘÍSKO NESKRÝVÁ
,, Kvůli těhotenství hladovění na čas odkládám !!! ´´
Nicole Richie with Joel Madden
Nicole Richie
Nicole Richie with Joel Madden
Nicole Richie
Nicole Richie
Nicole Richie
Nicole Richie
Nicole Richie
Nicole Richie
Nicole Richie
Nicole Richie
Nicole Richie
Nicole Richie
Nicole Richie with Joel Madden
Nicole Richie with Joel Madden
Nicole Richie with Joel Madden
Nicole Richie
Nicole Richie with Joel Madden
Nicole Richie
Nicole Richie
//<![CDATA[ //]]>

Čt - 28. září 2007

28. září 2007 v 10:02 Aktuality mého dne :o)
Ahojky holky, chjo už mě to tadyk vůbec nebaví!!!!!!! Zase jsem se pohádala s matkou, nesnáším ji. Jinak jsem si dneska zase vzala projímadlo, tak zase doufám, že se váha za prá dní zase posune dolů. Zrovna vybárám jméno pro pejska :o) Pořád nemůžu na žádné přijít. Njn to je zase den. A co vy holky jak si užíváte prodloužený víkend? Chystáte se někam pařit? Pište tadyk inspiraci pro ostatní. Ahoooooj a mějte se hezky vaše Chrisss

Kolikkrát denně jíš ?

26. září 2007 v 20:33 Ankety
Njn, to jsem ale zvědavá co :oD

St - 26. 9. 2007

26. září 2007 v 20:13 Aktuality mého dne :o)
Ahojky holčiny, dneska mám špatný den, od rána mám blbou náladu. Je hnusné počasí, špatné známky ve škole, jsem dneska dostala dvojku z písemky z chemie, a to jsem čekala jedničku, jsem to upě posrala, kruci! Jsem prostě pitomá .... Hned po škole jsem jela s brašinem, tatkou a mamkou do Orlové, protože brácha potřeboval nový batoh, tak jsem si hned koupila natáčky, pač mě pořád už nebaví žehlit vlásky, a stejnak když je hnusné počasí a prší tak to mám hned pokroucené... Před chvíli jsem se pohádala s našima ááááááááá už mě to pořád nebaví. V pátek jsem měla jet na výlet s kámošem s kámoškou a dalšíma.... ale ruší se to kvůli hnusnému počasí :o( Nesnáším déééšť !!!!!!!!!!!!!!! No ale za to jsem dneska tak trochu i šťastná, měla jsem za celý den jen pouhé dva celozrné rohlíky :o) Tak já budu končit, jinak byhc byla schopná tadyk vypsat celý román :oD. Tak ahooooooj

St - 26. září 2007

26. září 2007 v 19:55 Můj jídelníček
Svačina : 1celozrný rohlík 42 g / 496 kJ
Oběd : 1 celozrný rohlík 42 g / 496 kJ
Večeře : nic
DENNÍ PŘÍJEM : 992 kJ
Jsem na sebe dneska pyšná, že jsem toho moc nesnědla :o) Je to asi můj první rekooooooord!!!!!!!!!!!!! To musím nějak oslavit :oD

Pořád jenom smrt :o(

26. září 2007 v 16:00 Vaše příběhy
Ahojky holky,
newím co tu dělám, ani proč tady sem ... Nechápu sebe ani nikoho jinéého ... Už nechci žíít ... a zároveň si řikám, že nechci jednou zemříít ... ano vím, že je to hloupé říkat, ale já si prostě nedokážu uvědomit, že jednou moje víčka sklapnou a já už nebudu vnímat vůbec nic, jen hrob ... Míváám opravdové deprese, přemýšlím nad smrtí, nad tím že dřívé lidé moc trpěli a umírali hladem a byli mučeni ... prohlížím si fotky z koncentračního tabora a vidím, ten pohled v očích, v těch smutných očích, žadonících o kousek suchého chleba ... Cítím se tak sama.
Měla bych vám asi říct že mi je 14 let a už rok trpíím bulimii, je to zvláštní tohle napsat ... kolik už dní sem probrečla nad svou postavou, která je docela dobrá 50 kg a 165 cm ... kolik už hodin sem strávila nad záchodovou mísou ... teď tu sedíím na kožené sedačce a drahým noutbukem, s barákem za deset milonůů, s hadrama od nejznámějších značek a s milující rodinou a dobrým zázemím ... Jdu po ulici a všechny lidi se za mnou otáčejí a asi si říkají ta se má, ... Je krásná a hubená a bohatá a chodí na osmiletej gympl ... Ano dalo by se říct, že mám vše...uplně vše na co si vzponenu ... bůh mi dal i krásu a troufám si říct, že nejsem ani hloupá .. o-)) ano a já ?? nevážím si toho !
Zase ty oči, ty temné oči, toho malého chlapce za těmi mřížemi, chce jíst a být svobodný ... Právě teď čtu knihu od Remaqua na západní frontě klid, kde vojáci nevědí jestli se dožijí rána ... Každým dnem zemře tisíce, mladých kluků, kteří by měli být ještě doma u maminčiny sukně. Bomba, jim utrhne nohu, ruku, lidé museli nepopsatelně trpět ... Ano já se s největší pravděpodobností zítřka dožiji a jídlo ?? Tak nejen, že já ho mám, ale já ho ještě k tomu zvracím ... Newím, jak z toho ven ... dělám to už skoro každý den ... moji rodiče jsou velmi bohatí a pořád mi říkají : vždyt seš tak chytrá holka, proč dělááš takové blbosti ... Ale to je právě ono, já z toho neumím vyjít ven, nedokážu si říct, dneska už nebudu zvracet, ne já jdu a zase začíná ten koloběh nanovo. Nedá se říct, že bych se nějak přejídalla, mně už totiž v žaludku nevydrží ani kousek nízkoutčného jogurtu.
Třeba týden to je v pořádku, jsem štatstná a veselá a s váhou si nelámu hlavu, ale pak to příjde a já zvracíím, celý den, ano zasloužila bych si prožít to utrpení, co prožívali ti chudáci, jsem rozmazlenej spratek.
Vždycky když se vyzvracím, cítím se nějak čistá a svobodná, jsem blázen, ale nejhorší je, že o tom nikdo neví, každý si myslí jak sem dokonalá a úžasná, jenomže v mé duši v mé myšlení se odehrává ukrutné trápení, utrpení, bolest, samota, smutek. Ano to je právě ono, já tohle cítím, ale asi všichni by se shodli na tom, že nemám proč, vždyť mám opravdu vše, měla bych děkovat bohu, že sem svobodná, zdravá a atd. Jenomže já prostě musíím plakat, někdy celý dny jen tak prosedím v posteli, pláču nad svým tlustýým břichem, nad tímhle světem a nad smrtí, nevím, proč žiju ?? stejnak jednou zemřu a skoro všem lidem to bude uplně jedno, bude obyčejný den, akorát zemře jedna dívka. Pro ni bude konec, všeho, ale svět bude dál. Ano, jsem blázen, takhle pořád přemýšlet o smrti, ale ono to prostě nejde.
Klidně si o mě myslete, že jsem rozmazlená a namyšlená husa možná, že jo,ale v mé duši se odehrává opravdové utrpení. Cítím se jako když jsem uprostřed davu lidíí, křičíím a volám a nikdo z nich mě neslyší, nepomůže mi, opravdu jsem blázen!
Doufáám, že mi pán bůh jednou odpustí.
Holčičky, držíím vám palce a doufáám, že které tímto trpíte se z toho jendou dostanette. Je to tak težké, a každý jen hloupě kecá, jak je to nebezpečné a že přitom není nic na tom být malinko tlustá. Jestli mám být upřímná, nezlobte se je to moje hloupá nemoc, ale mě se štíhlost líbí a být tlustá je pro mě něco nepředstavitelného...
S láskou Vaše .......

Chci žít, ne přežít!

25. září 2007 v 13:00 Vaše příběhy
(Anonymka)
Nenapadá mě kde začít tak začnu prostě od začátku. Prakticky od mala jsem závodně tancovala, hrozně mě to bavilo a jelikož jsem vydávala spoustu energie, mohla jsem jí v podobě jídla hodně přijímat. Jídlo jsem nikdy neřešila, jedla jsem si co a kdy jsem chtěla.
Pak ale přišlo období kdy se moje zájmy začaly měnit, já se začala měnit a tancování bylo najednou tetam. Moje zájmy se omezily na kamarády a kluky a jídlo a tím se i začala postupně měnit moje postava, začala jsem dospívat a pochopitelně získávala ženské tvary. To se mi ale vůbec nelíbilo, takže jsem začala cvičit. Pak jsem nějaký čas jsem svoji váhu neřešila.
Nevim co byl ten impuls kdy jsem si řekla A DOST!!! Vypadáš jak bečka! Přitom sem byla vždycky hubená. Začala jsem sledovat zdravou výživu, stala se vegetariankou a byla přímo posedlá jídlem. Znala jsem nutriční hodnoty téměř všech potravin a stanovila si příliš nízkou hranici 3000 KJ na den. Pak jsem to samozřejmě snižovala a snižovala a každej den hodinu cvičila. Ve škole mi řikali že sem hubená a to mě nakopávalo ještě víc. Pořád se řešilo kdo má jak tlustej zadek, kluci si dělali legraci z holek, ale to je v jejich věku normální. Nakonec jsem asi rok jedla jen 1 jabko denně a 1 kornšpic, doma jsem to dokázala skrývat, ikdyž doteďka nechápu, že to máma nepoznala, řikala mi že sem hubená, jednou i brečela ale NIKDY s tím nic nedělala. V té době, ale ani teď bych ani nechtěla!
Pak přišla střední a s ní hromada učení, na co jsem nebyla nikdy zvyklá. Už to nešlo nejíst a navíc se mi narodila moje milovaná sestřička a já byla hrozně šťastná, na jídlo jsem na chvíli zapomněla a jedla prakticky normálně. Ale ta mrcha anorexie ve mě dřímala pořád..... čekala až budu slabá a ona mě převálcuje a převálcovala!!!
Ve druháku se moje nejlepší kamarádka, která byla do tý doby v pohodě a pořád řikala že mě nechápe a nutila mě jíst, dostala do nemocnice -diagnóza : mentální anorexie. V tý době jsem byla zase já oporou jí a pomáhala jí, chodila za ní každý den do nemocnice a snažila se jí vrátit do starých kolejí, chtěla jsem mít zase svou super nej nej kámošku. Krátce po tom jsem začala mít výčitky jak vypadám a závidět jí, že ona byla tak krásně hubená, brečela sem nad nedopnutými kalhotami z nějaký 6 třídy a řekla si že je prostě obleču. Jenže jsem jídlo natolik milovala abych se ho vzdala, že jsem si řekla že to¨zkusim vyzvracet. Nejdřív mi to nešlo, málem jsem se udusila když jsem si tam strkala prsty a prostě nic. Řikala jsem si že nejsem jako ty bulimičky co se narvou k prasknutí a jdou zvracet. Já jim málo. Jenže rostla chuť a řekla jsem si když už tak už. Snědla jsem tunu čokolády a šla na záchod. Přišla jsem si odporná že to dělám ale zároveň mě to uspokojovalo, cítila jsem se skvěle.
Tohle jsem dělala tak 1 za měsíc, pak jednou týdně, pak každý den. Vydržela jsem 2 měsíce a pak to zase porušila.
Nikdo nic nevěděl, jen moje nej kámoška a pak teta, který jsem to taky řekla. Tak moc jsem se za to styděla a stydim, nedokážu ani vyslovit slovo bulimička, nejde to.
Když si někdy přečtu že princezna Diana trpěla bulimii, divim se že byla plná síly na to všechno co udělala. Protože mě ta síla po čase opouštěla. S bulimií jsme chtěla zkončit a před 3 měsícema zkončila ale už jsem nedokázala normálně jíst, zakázané potraviny jsou pro mě téměř všechny. Když něco sním, cítim se jako po kachně s knedlíkem, cítim všechno, každý sousto, doktorka mi vypracovala plán přibírání - kilo týdně, takže jsem teď musela jíst a to HODNĚ! Po týdnu jsem přibrala 2 kila a byla celá šťastná, zato já se cítim pod psa, už nechci dál přibírat, dalších plánovaných 6 kilo by mě zabilo! Měřim 155 cm a vážim 37 kilo, připadám si odporná, tlustá, nad každym snědenym soustem prolévám krokodýlí slzy. Nechci zvracet!! Ale nedokážu normálně jíst. Buď bulimie nebo anorexie. Chci se z toho dostat, chci se zase smát, užívat si života, letos maturuju, nedokážu se soustředit na učení a přitom škola je pro mě vším.
Když čtu vaše příběhy, tak je to jako bych se dívala do zrcadla, vidím se v nich. V některých víc, v některých míň ale vaše chuť vše změnit a síla to změnit mi dodává odvahu a říkám si, že to taky musim dokázat. Musim, nechci umřít! Vážně ne! Chci se léčit a vyléčit, chci přemýšlet jinak a budu se snažit nepolevit a vydržet až do konce.
Přeju nám všem hodně sil na té dlouhé cestě, která nás všechny čeká.

Vzpomínka na Kateřinku

24. září 2007 v 14:00 Vaše příběhy
Vzpomínka na Kateřinku
Mamča
Milé dívky, ženy, vlastně i muži , prostě všichni kdo zde čtete příspěvky.
Musím si dodat odvahu , snad Vám v kostce příběh napíšu... Kateřinka - tak se jmenovala moje dcera . ANO jmenovala. Před třemi lety 8. 4. 2004 mi odešla navždy. Vzala si léky, které jsem ani netušila, že by mohly ublížit a usla navždy. Jak to souvisí s touto stránkou???? Kačenka byla 1,5 rok bulimička. Její nemoc se proflákla v létě, kdy sama vyhledala v roce 2003 pomoc. "Jela" v tom od podzimu 2002. Tenkrát jsem si všimla, , že ve větším množství jí, ale znáte to - vyvíjí se, má své dny..... Po vánocích dosti přibrala, ale i tak jsem ji brala, že se mi jen z holčičky stává "žena". Byla jsem máma, která nikdy neměla volnost a proto jsem ji své dceři dávala velkými doušky hlavně soukromí. Dnes když si pročítám její zápisky mě bolí srdce, jak moc trpěla. V červnu 2003 byla u psycholožky, ale ani té neřekla celou pravdu. Dokonce k ní dovedla ještě jedno děvče, které ve třídě také trpělo bulimií. V r. 2003 se s tím na podzim skvěle poprala - ale vánoce ji hodily totálně zpět . Po vánocích začaly problémy, i mezi námi. Uzavřela se do sebe, nový kluk - TECHNO vlasy z blond do černa, škola šla od desíti k pěti. Noční výlety na diskotéky, občas konflikt při kterém , když se bránila a vykřičela co chce (skončit se školou, jít na učňak) mluvila jiným hlasem měla jsem pocit, jako by z ní "někdo" křičel. Ptala jsem se, ujišťovala ji o své lásce, ale také jsem cítila, že tohle je její boj. Bohužel až jak velký jsem netušila. Přišel den, kdy škola byla OK známky dohnala, bylo jaro, přicházely velikonoce. Prázdniny, pak praxe u nás ve firmě týden v Chorvatsku, školní výlet a 2 měsíce prázcnin - tedy p o h o d a. Táta byl ve Francii na 10 dní. Vrátil se ve středu dopoledne, Kačenka šla večer na diskotéku , povídala si s ním do půlnoci a ráno jsme ji našli jak spí.
Dodnes nevím co se stalo, jen ze zápisků vím, že už byla hodně psychicky na dně, že hrála divadlo, protože nás měla ráda a tak to krásné co nám ukazovala kompenzovala sebeubližováním si - nejen zvracením, když se "bičovala"za to že "to" zase udělala - vzala špendlík a ryla si po ruce. Když jsem se zhrozila od čeho má tu jizvu - prý v tělocviku zavadila...... Bolí to a moc. Nevím jak Vám poradit, jen snad říct všem jak je to vážná a nebezpečná nemoc Katka - měla před oslavou 17. narozenin, když usla navždy. Děvčata,ženy, které se snažíte ukočírovat to samy - POZOR!! Člověk by si měl přiznat když už na něco nestačí a hlavně, když budete hledat pomoc ŘEKNĚTE PRAVDU!!!
KAŽDÝ NÁM MŮŽE POMOCT JEN DO TÉ MÍRY , DO JAKÉ MU TO DOVOLÍME. I PSYCHOLOG NENÍ VĚDMA ... Snad tento příběh někomu otevře oči, do jak velkých nebezpečí bulimie vede...... Snad jsem tohle měla napsat, ve jménu památky mé Kateřinky.

Videa

22. září 2007 v 20:58 Anorexie

Thinspo 3

21. září 2007 v 16:27 Thinspiration
01.jpg thinspo image by MyThinspoPics

Příběh ze života anorektičky či bulimičky!

20. září 2007 v 14:00 | proti-anorexii.blog.cz |  Vaše příběhy
ŠKOLA KRÁSY
Ahoj holky.Existuje jeden velmi krásný příběh ze života anorektičky a já bych ho tady chtěla dát budu ráda když si ho přečtete a napíšete komentář ta holčina zůstane anonymní...
Probouzím se. Ve škole. Asi bych neměla zapomenout zmínit, že je to škola internátní, dívčí a ne ledajaká. Jsem tak ráda, že tu jsem, i když jen první den a ještě po pravdě řečeno ani pořádně nevím, co mě čeká. Možná to zní hloupě....takhle navědět.....ale copak by některá z nás odolala sloganu: Za měsíc z vás uděláme modelku, která bude účinkovat na prestižních módních přehlídkách, fotit pro nejznámější zahraniční časopisy a získávat role ve filmech? Vy byste odolali, když by se vám naskytla příležitost chodit do školy pro modelky? Zvláště, když byste od útlého dětství přáli být modelkou?
Já si to přála odjakživa, snila jsem o tom, jak kráčím po molu, krásná a na sobě mám nádherné šaty.
A vím, že když bych se snažila, snad bych na to i měla. Musela bych ale bezpodmínečně shodit, protože moc hubená nejsem. Rozhodně ne jako modelka. Ale mám tu správnou výšku, to snad jo. 183 cm.
Slušný, ne? Ale ta váha nic moc. Vlastně ani přesně nevim, kolik vážim, nestarám se o to. Hlavně, že se vejdu do kalhot. Ale mam tak kolem sedmdesáti. Žádná sláva, modelku bych rozhodně dělat nemohla.
Ale tady si se mnou poradí a za pár měsíců se mi splní můj sen. Hurá!!!
Pokoj, v kterém spím je krásný a útulný. Vybavují se mi slova "škola snů"......Postel s nebesy, velká okna, prostorný psací stůl a veliká skříň na moje (milované) oblečení.
V půl deváté se ozve z interkomu u stropu zvonek, ohlašující budíček. No jasně, obléknout se a dostavit se dolu do haly. Házim na sebe novou teplákovku a pádím dolu po shodech do haly, div se nepřerazím. Snad ještě nikdy jsem se tak netěšila na školní den. A v hale nás hezky přivítají, rozdají nám láhve s pramenitou vodou na pití a honem na rozcvičku. Jo aha, tudy zřejmě vede cesta za krásnou postavou, jako mají modelky. Cvičím, jako o život. Rozcvičení, aerobic, trochu posilování.
A dlouho, už asi třičtvrti hodiny. A já bych klidně cvičila dýl, protože si mezi těmi ostatními připadám hnusně tlustá. Ostatní mají určitě o dost menší velikosti a to oblečení na nich plandá. snad budu taky vypadat jako oni...
Končíme s cvičením, jdeme na snídani. Copak asi bude.- Jen doufám, že ne taková ta školní vajíčková pomazáznka. Bléééé....Stojím frontu u okénka a ta postupuje hrozně pomalu a já už mám docela hlad.
Každou holku totiž nejdřív váží a zapisujou to. Jéžiš, to bude ostuda s tou mou sloní váhou. No ale alespoň se dozvim, kolik přesně vážim. Váha ukazuje 69,3. No teda! Sem tlustá obluda! K snídani dostávám stroužek jablka. No a já se děsila pomazánky. Tak takhle vypadá dieta. Sednu si ke stolu a "pustím se " do své snídaně. Zakousnu se do jablka, stejně si pudu přidat. A potom si ke mě přisedne zdejší, štíhlá dívka. Usměje se na mě. "Si tu nová viď? No jo, každej je tu někdy novej, neboj, taky zhubneš." No - asi sem fakt obézní. Nebo že by tady platilo nová = tlustá? "Jestli ti můžu poradit, jez pomalejc. Pak víc zhubneš. Mimochodem - menuju se Franziska. A ty?" Představuju se a při tom obdivuju Franzisčinu krásně štíhlou postavu. Na normálního člověka je až moc hubená. Ale ona je modelka..." Hm, tak já běžím." rozloučí se Franziska a kostnatou rukou si prohrábne husté vlasy. Mířím zpět k výdejnímu okénku, chci si přidat. " Počkej, ", volá na mě Franziska, "nášupy tu pochopitelně neexistujou!" Nechápavě na ni zírám. Tohle mi má stačit k snídani? "Cheš být modelka nebo ne?", ptá se mě Franziska, když spatří můj výraz. Němě přikývnu a loudám se zpět do haly, a odtud do tělocvičny. Chvíli hrajeme basketbal, pak posilujeme, cvičíme aerobic a pak chvíli běháme. V jedenáct nás pošlou do třídy, kde probíhá normální vyučování. Máme matiku a počítáme jakési primitivní příklady, které já ve svých necelých šestnácti letech už dávno umim. A pak přijde konečnš poledne, čas oběda. K mému velkému údivu nás opět váží. A já mam 69 rovných. A dostávám raciolku s plátkem okurky. Proboha! Tohle je doslova hladomorna! Potom si však pomyslím, že tu dietu sestrojili zaručeně nějací odborníci, a že za tu krásu to stojí. Obědvám sama. Tantokrát si ke mě nepřisedne žádná z dívek, ani Franziska. Nevidím ji ani nikde v jídelně. Až v chodbě na ni narážím, usměje se na mě. " Nebyla jsi na obědě!" " Dala sem si menší půst, ani jsemneměla hlad. A jdi si pro plavky, odpoledne máme plavání." Touto větou mi Franziska dokonale zkazila náladu. V plavkách se mezi těmi vychrtlými, anorektickými, ale krásnými modelkami budu cítit ještě hůř. Moje deprese se stupňovala tolik, že se mi po půlhodince poledního volna absolutně nechtělo jít plavat. S tou svojí hnusnou špekatou postavou! Achjo! Ale nakonec se ničemu nevyhnu, přijde pro mě Franziska, jako by čekala, co mám za lubem. Právě kvůli ní tu teď trčim v beznadějné deepresi. " Upozorňuju tě, že jestli se budeš takhle flákat, nikdy z tebe modelka nebude. Šup, popadni plavky a padáme!"
Kráčíme po chodbách naší rozlehlé školy a Franziska mě vede k bazénům. A v šatně nejen díky ní, ale i díky ostatním dívkám, se moje deprese tísíckrát násobí. Ta Franziska je tak neskutečně vychrtlá. A mě se to líbí. Divné. V obratu dvacetičtyř hodin se mi najednou místo normální, přirozeně štíhlé postavy líbí podvyživená, na kost vyhublá těla. Jako mají všechny ty holky okolo. A pak sem si o sobě myslela, že jsem nezmanipulovatelná! Franziska je nádherná. Dala bych cokoli za to, abych vypadala jako ona.
Je vychrtlá. Vpadlé bříško, ručičky jako hůlčičky, vyhublé nohy a vyčnívající žebra. Ta hubenost je jí vidět i v obličeji. Propadlé tváře se mi najednou strašně líbí. A taky má Franziska hnědé, vlnité vlasy a dokonale hladkou pleť. A já si vedle ní připadám jak strašák do zelí!
Plavání mě docela bavilo, ale po dvou hodinách sem byla s fyzickými i psychickými silami na dně. Po tom ale zase máme normální vyučování, až do čtyř a z toho si nic neodnáším, protože nedávám pozor. Jsem tak utahaná! "To si zvykneš", utěšuje mne Franziska, když míříme na hodinu modelingové chůze, pózování a tance. Já jako úplný začátečník chodím hodinu sem tam po mole. Ale to mě docela baví. Poprvé ve svém životě stojím na tom úžesném mole, i když cvičném. A chůze mi jde!
Potom se cítím ale spoň o trochu lépe a mířím na večeři. Sama. Už o Franzisčinu přízeň ani moc nestojím, protože zkrátka brutálně ničí mé sebevědomí. Po krátkém vážení, kdy mi váha ukáže 68,8 kg,se "najím" listem salátu a s ostatními dívkami musím ještě jednou cvičit. Opět aerobik a posilování a na závěr si dáme partii volleyballu. Ale cvičíme poctivě a až do sedmi. Potom mě naženou na kosmetiku, mytí vlasů a manikůru. Jsem tak unavená, že jsem ráda, že můžu alespoň chvíli takhle sedět. A pak se jdeme mýt. K mé velké nelibosti se ke mě přidá ta kostra Franziska. Vypadá z holek snad nejvychrtlejší. " Takhle ti to sluší, ta kosmetika ti prospívá" usměje se na mě a zase se vrátí ke svým kamarádkám. Nikdy by mě nenapadlo, že mě zrovna Franziska pochválí. A umývárna je fantastická!
Po stranách zářivě čistá umyvadla, každá s několika druhy mýdel a zubních past. Samozřejmě u každého ohromné zrcadlo. Uprostřed této veliké umývárny ostrůvek van a několika výřivek a celou protější stranu zabírali luxusní sprchy. A všude okolo zrcadla a samé zásobníčka na mýdla, koupele a různé sprchové gely. Aby si mohla každá dívka vybrat. V rohu umývárny se kupila hora čerstvě vypraných, zářivě bílých ručníků. Odcházím odtud krásně vymydlená, voňavá, ale také ještě více unavená. Alespoň, že už můžu jít spát! Před usnutím ještě chvilku jen tak ležím a přemýšlím o této škole. Je to tu luxusní, to je pravda. A ty holky jsou opravdu dokonalé modelky. A jestli já budu brzo taky taková, tak to za to stojí, ne, že ne. Ale je to tu jak v hladomorně, to je také pravda. V těchto myšlenkách a s ukrutným kručením v břiše usínám......
Po týdnu pobytu v této škole mi už váha ukazuje 66 kg. A na ty porce už si také pomalu zvykám. Jistě, jsou to porce jak pro mouchu. A dietní. Jen kousky zeleniny, raciolky, jablka, občas taková větší polévková lžíce jogurtu. Občas samozřejmě mívám hlad, ale postupně míň a míň, zvykám si na ten režim a za tu postavu to stojí. A cvičení mě pořád docela baví. Vlastně čím dál tím víc. A moje postava se stále zlepšuje. Další týden mám už jen 63 kg. Dnes odpoledne jedou ostatní dívky vystupovat na nějakou módní přehlídku, ale já ještě nemůžu. Stejně by se mi tam teď ani nechtělo, protože bych mezi těmito krásně hubenými holkami vypadala jako balón. A tak mám volno a tělocvičnu pro sebe. Celé odpoledne cvičím, i když vlastně nemusím. Ale já chci být konečnš modelka! A večer si truc nevezmu ani ten kousek okurky! Po těch šesti hodinách odpoledního cvičení mám 62 kg! Hurá, jde to dolů!
Jinak si každý den povídám s Franziskou, rozumím si s ní čím dál tím líp. Vypráví mi příhody ze školy, kdy jsem sem ještě nechodila i zážitky z módních přehlídek. O měsíc později se s ní však přestanu vídat a nikde ji nepotkávám. Od trenérky se dozvídám, že Franziska jela na rekreaci k moři. Ta se má!
To mě nikdo nikam nevezme. No jo, Franziska má asi bohaté rodiče. A také si možná něco vydělá na přehlídkách. Ale potom už se o Franzisku nestarám, protože za dva týdny pojedu poprvé na přehlídku.
Dosáhla jsem totiž hranice 45 kg. A všechno oblečení je mi úžesně volné. Konečně sem normální, a ne tak strašně obézní!
Přehlídka byla úžasná. Na ten okamžik, kdy kráčím po molu nikdy nezapomenu. Dostala jsem nádherné, bohatě nařasené a složitě prošívané šaty plné korálků a hedvábí a ůžasné páskové boty na vysokánském podpatku. A nalíčily mne profesionálové! Já se tak těším na další přehlídku!
O měsíc později vážím stále jen 39 kg a moje váha již neklesá. Proto nic nejím. Cítím na sobě velkou změnu, a to nejen ve množství tuku na těle. Nic, vůbec nic mne nezajímá, myslím jen na své tělo a na nic jiného. Jsem jako chodící mrtvola. A nejradši bych se vážila každých deset minut. Jsem posedlá.
A nenormální. Cítím se neustále slabá a mám šílené závratě. Ale sem konečnš jakž takž normální, už ne hrouda tuku.
Takhle živořím asi dva týdny a moje váha neklesá. Ach jo! Sem tlustá ! Tlustá hnusná obluda! A pitomá a hloupá! Nenávidím se! Tohle si pořád v duchu odříkávám. Ale potom se stane zázrak. Náhle mám 37 kg, ani nevím jak. Jsem šťastná, ale jen chvíli. Ráno si opět stoupám před zrcadlo a připadám si nesmírně tlustá a ohavná. Rukou se lehce přidržuji zrcadla, protože má pocit, že omdlím. Ne, nikdy nebudu štíhlá, nebo alespoň normální...nikdy......má ruka bezmocně sklouzne po zrcadle a já se vypotácím do haly. Při snídani mi váha ukážu 36,8 kg a já opět odmítnu půlku raciolky, která se dnes podává k obědu. Mimochodem - dnes je to tři týdny, co jsem napostedy jedla. A pak se mi náhle zamlží před očima a já klesám na podlahu.....
Probírám se o týden později na ošetřovně. Jak jinak než na kapačkách. Tento stav se mi vždy spojoval s anorektičkami. Jsem snad taková? Z těchto úvah mne vtrhne ošetřovatelka, která mi podá jakési léky. Pak opět usínám. Po dalším týdnu mi oznámili, že se pojedu zrekreovat a doléčit na Kanáry. Super! Alespoň pojedu k moři.
U moře se mi strašně moc líbilo. Byla jsem tam ještě s jednou holkou od nás ze školy, Milldret.
A celý den jsme mohly plavat v moři a opalovat se. To bylo lepší než solárium, toho jsem si ve škole užila do sytosti. Tady jsme mohly také o poznání víc jíst...ne se přejídat, ale dostávaly jsme dost ovoce.
A teď jsem zase ve škole a o hodně tlustší. Mám asi 47 kg. No jak tohle shodim.....Ale čas plyne dál a ani nevím jak, už váha opět ukazuje 40 kg a já nic nevnímám, brečím a připadám si tak příšerně tlustá...nežiju. Jen přežívám. A chodí na módní přehlídky a fotím. Ale ani to už mě nebaví. Nejradši bych se někam zahrabala a už nikdy nevylezla....do hrobu. Stejně už jsem na půl mrtvá, jako když bych byla z části v bezvědomí. A už jsem zase asi tři týdny vůbec nic nejedla. Je večer, potácím se do jídelny. Dnes je mi celý den špatně, jako bych měla zkolabovat. A váha ukazuje36,3 kg. Ten pohled mi něco připomene......asi už zase brzy pojedu na Kanáry......

St - 19. 9. 2007

19. září 2007 v 18:30 Aktuality mého dne :o)
Ahojky holky, tak dnešek byl v pohodě. Hned ráno na zastávce byla prča s Verčou :oD vždycky vymyslí nějaké cool hlášky ... v buse bylo jako vždy plno malých prcků, takže si nebylo ani kde sednou, naštěstí vystupojou hned druhou zastávku :o) Dneska jsme měli psát z chemie, což jsme nepsali jen opakovali uff, a pak zkoušela z psychologie, což taky vyšlo, protože mě nezkoušela :o) Dneska jsme měli tělák a běhali jsme take upě supéér, to mě bavilo. Ještě před tělákem jsem si vzala projímadlo abych ze sebe dostala, to co jsem včera do sebe naládovala. Tak zase s ebrzy ozvu. Měj te se fajn Páááááá

St - 19. září 2007

19. září 2007 v 18:22 Můj jídelníček
Svačina : 1celozrný rohlík 395 kJ
Oběd : Rizoto 2 280 kJ
Večeře : nic
PROHŘEŠEK : 2 Bebe brumíky 60 g / 988 kJ
DENNÍ PŘÍJEM : 3 663 kJ

Hillary Duff

19. září 2007 v 15:15 Fotky celebrit trpící Anou a Miou
Bohužel i Hill se potýkala s anorexií! A přitom byla tak pěkná holka i bez vyhublosti. No nemám pravdu ?
Photobucket - Video and Image Hosting

Út - 18. září 2007

18. září 2007 v 14:35 Můj jídelníček
Svačina : 1 celozrný rohlík 496 kJ
Oběd : Rizoto 2 280 kJ
Večeře : 1 celozrný rohlík 496 kJ
DENNÍ PŘÍJEM : 3 272 kJ